Pračku máme dnes téměř všichni doma a praní prádla tak považujeme za naprostou samozřejmost. Ale mít ve skříni čisté a vyžehlené prádlo vždycky samozřejmost nebyla. Pojďte se s námi podívat zpátky do historie a odhalit postupy, jaké se používaly.
Úplně na začátku se pralo pouze tak, že se prádlo namáčelo do vody a otloukalo o kameny v potoce či řece. (Odtud pravděpodobně pochází i český výraz – prát, který znamenal bíti, tlouci.) To bylo poměrně fyzicky náročné a v zimě také hodně nepříjemné. Později se hospodyňky rozhodly prát doma, oblečení se dalo do kádě a šlapalo se po něm a dupalo, dokud nebylo čisté. Potom se vymáchalo, vyklepalo pomocí prutů a následně se sušilo.
Jen voda nestačí…
Jenomže čistá voda nebyla příliš účinná, proto se začalo do lázní přidávat něco navíc. Nejdříve to byla hlína a písek, později o něco účinnější moč, popel, soda, potaš nebo zvířecí tuk. Používaly se i části rostlin (kořen mydlice lékařské, kůra bílého ořešáku). Až nakonec lidé vymysleli mýdlo a později i prací prášek.K rozšíření mýdla, ale došlo ve 12. století, ale jeho výroba byla velmi drahá. Běžně se začalo používat až ve století 19., když bylo možné ho vyrábět průmyslově, a tím pádem levněji.
Praní prádla – těžká dřina
Mýdlo práci pradlenkám sice usnadnilo, ale stále to byla velmi namáhavá práce. Ulehčilo jim i používání tzv. tlouků (ruční nástroje ve tvaru vařečky nebo kopistu). Později přišly valchy, rýhované prací desky vyrobené ze dřeva. V pozdějších letech se začaly vyrábět z kameniny, skla nebo plechu. Máchání usnadnil plechový zvon na dřevěné rukojeti. Ještě o něco víc usnadnila práci mechanická valcha, která se kývavě pohybovala po prádle. Pradleny tedy nemusely tolik dřít, ale prádlo se bohužel mnohem rychleji opotřebovávalo.První pračka na světě
V 17. století přišel zlom. Konkrétně v roce 1691 se praní zjednodušilo díky vynálezu prvního pracího stroje Angličanem Johnem Tyzackem. Otáčivý buben na kliku se poháněl ručně, ale přesto to byla velká pomoc. Je vám to povědomé? Není se čemu divit, je to v podstatě princip praní, který používáme dodnes.Prací stroj se navíc používal pouze v textilních manufakturách, kde se praly látky znečištěné při výrobě. Na pračky pro domácnost si musely hospodyňky ještě počkat. První pokusy se objevily v druhé polovině 18. století, nicméně vhodné podmínky pro její výrobu nastaly až v 19. století. Na přelomu 19. a 20. století se do pračky přidalo topeniště, takže prádlo se mohlo začít vyvařovat přímo v pračce. Zlom nastal v roce 1906, když Alva Fischer zkonstruoval první elektrickou pračku. Odtud byl už jen krok k automatické pračce, kterou známe dnes.
Automatické pračky se u nás začaly vyrábět v roce 1957, první byly vyrobeny v závodě ROMO Fulnek. Běžně se v domácnostech začaly „automatky“ používat od 80. let 20. století.
Společné praní hitem 20. století
Spolu s bubnovými pračkami vznikly i odstředivé ždímačky, které nejprve pracovaly samostatně. Od 40. let minulého století již byly pračky bubnové, uměly napustit vodu a ohřát ji. Vlastní pračka však byla ještě během 20. stolení naprostý luxus. Doma se stále běžně pralo na valše a v neckách. Jenomže, jak přibývalo povinností, které musely ženy vykonávat, ubývalo času na starost o domácnost. Proto u nás vznikla Osvobozená domácnost, která měla zaměstnaným ženám pomoci s praním, zašíváním a další péčí o prádlo.Ve větších městech se otevíraly chemické čistírny, prádelny a barevny a mandly. Fungovalo to zhruba tak, že jste přišli se špinavým prádlem do čistírny, kde nažehlili na každý kus značku, ale I přes to se stávalo, že jste nakonec dostali jiné prostěradlo nebo cíchu. Na mandl se většinou chodilo s košem složeného a nakropeného prádla. Po vyžehlení jste si ho zase odnesli domů.
Společné prádelny
Na sídlištích i vesnicích vznikaly společné nebo družstevní prádelny. V roce 1932 vznikla Ústřední strojní prádelna – tehdy jediná v republice – jako součást funkcionalistického sídliště Zelená liška v pražské Krči. Místní velkoprádelna fungovala až do roku 1995. Podobná prádelna vznikla o dvacet let později pro sídliště Solidarita v pražských Strašnicích, prádelna byla samoobslužná, takže jste měli větší jistotu, že se k vám vrátí vaše prádlo. Společné prádelny byly i ve větších panelových domech na sídlištích.Během celého 20. století se chodilo do prádelen, v některých zemích se do prádelen chodí dodnes. I když, jak se to vezme, na rozdíl od hospodyněk z minulosti, které musely prádlo do prádelny odnést, my ho dnes můžeme do prádelny poslat online. Díky našemu formuláři můžete vybrat, co potřebujete vyprat, všechno zabalit a poslat k nám. My prádlo roztřídíme, pošleme do specializované prádelny a pak zase pošleme k vám domů. A rozhodně vám zaručíme, že se k vám vrátí vaše oblečení a ještě k tomu v perfektním stavu.
